Jednoznačné stopy

Přijde blondýnka do bufetu a říká: „Prosím deset nebo dvacet deka salátu.”
„Tak deset, nebo dvacet?!” zlobí se prodavač.
Blondýnka přikývne: „Ano, a jeden nebo dva rohlíky.”

Policisté zastaví blondýnku s výtkou: „Jela jste příliš rychle.”
Blondýnka se na ně usměje: „To se vám jen muselo zdát, jak pořád stojíte na místě!”

Manžel přijde domů a tam už na něj čeká blonďatá ženuška, celá natěšená: „Miláčku, když uhodneš, co mám za zády, pomilujeme se spolu?”
On znuděně: „No, máš tam třeba tramvaj!”
„Správně, jdeme na to!”

Blondýnka hasila požár práškovým hasicím přístrojem a náhle jí došel.
„Jen klid,” řekla jí druhá blondýna a začala do ohně házet paraleny.

Blondýnka navštíví svého doktora.
„Tak co vás bolí, slečno?”
„Ach, pane doktore, všechno!” sténá mladá kráska. „Všechno od zubů až po jazyk!”

„Slečno, mohu se zeptat, jaké je vaše telefonní číslo?” ptá se blondýnky po večeru společně stráveném v drahé restauraci mladý manažer.
Kráska si smyslně olízne rty a odvětí: „A od kolika do kolika?”

Co jedí blonďaté panny?
Kojeneckou stravu.

„Slavistika?” podivila se blondýnka. „Ale já o slavících vůbec nic nevím!”

Blondýnka si v uzeninách prohlíží salámy a prodavač se jí ptá: „Budete si přát, slečno?”
„Deset deka šunky. Jakou máte?”
„Vepřovou nebo kuřecí.”
Blondýnka zaraženě řekla: „A nějakou normální, z prasete nemáte?”

Blondýna sedí doma naštvaná, nemá ani korunu, přemýšlí, jak by přišla k penězům. Vtom ji napadne únos dítěte. Hned běží před školu, tam si vyhlídne prvního hezkého kloučka a spěchá s ním domů. Doma usedne ke stolu a píše anonym: „Milá maminko, dnes jsem ti unesla syna a chceš-li ho ještě vidět, tak dej do igelitky 1 000 000 Kč a nech mi je zítra v 16.00 v centru u kašny. Blondýna.”
Zalepí obálku, předá ji kloučkovi a pošle ho s ní domů. Na druhý den běží ke kašně a tam igelitka s milionem a dopisem. V tom stojí: „Milion Vám posílám jako výkupné, ale můžu Vám říct, že jako blondýny bychom si takové sviňárny dělat neměly.”